Déjà vu Dagmar Máchové
Čerstvá razie proti policistům a státním zástupcům má kořeny v hluboké minulosti
Pro Dagmar Máchovou to minulý týden bylo déjà vu po jedenácti letech. V roce 2005 ji nadřízení státní zástupci navrhli na kárné řízení za to, že vynáší informace z interních vyšetřovacích spisů lidem, kteří je pak zneužívali k manipulaci s vyšetřováním. To samé podezření vedlo policii k prohlídce kanceláře u pražské žalobkyně Máchové zřejmě i minulý týden. Před jedenácti lety bylo vyšetřování Máchové zastaveno po pár týdnech jako nedůvodné a policisté, s nimiž měla při vynášení informací spolupracovat, byli nakonec soudem osvobozeni. Ta doba měla ovšem punc prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a tehdejší osvobozující rozsudky byly často považovány veřejností za zmanipulované. Současné policejní vyšetřování by mohlo ukázat, jestli to tak skutečně bylo – a jestli se časy už mění.
Gáboríkovy nitky
Jak víme z krátkého oficiálního briefingu pražské vrchní žalobkyně Lenky Bradáčové, policejní zátah odstartovaný minulou středu třemi zatčeními a neupřesněným počtem domovních prohlídek a výslechů je výsledkem tříletého pátrání po lidech prodávajících citlivé informace z policejních spisů. Podle Bradáčové jde o rozvětvenou, dlouhodobou a sofistikovanou zločinnou spolupráci poměrně široké skupiny lidí, v jejímž čele stál bývalý policista. U něho, říká vrchní státní zástupkyně, se veškeré informace scházely a on je za peníze poskytoval dotčeným lidem z podsvětí i byznysu. Od koho všeho informace sháněl a komu je poskytoval, už žalobkyně Bradáčová neprozradila.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
