Bůh je jediný
Různé formy islámu se však perou o svou vlastní verzi a vedou Blízký východ do dlouhého a krvavého boje
Velkolepé plakáty a sochy Saddáma Husajna zmizely už dávno. Teď je v Bagdádu nejčastěji vidět vyobrazení Alího a jeho syna Husajna, které šíité uctívají jako dva legitimní vůdce islámu po smrti proroka Muhammada.
Stovky let přitom byl Bagdád centrem sunnitského chalífátu a ještě za Saddáma byli šíité zatýkáni, když se pokusili vykonat stokilometrovou pouť z hlavního města do svatého města šíitů Karbaly. Dnes se z Bagdádu stalo jednoznačně šíitské město. O velkém šíitském svátku Ašúrá se na zmíněnou pouť vydává tolik lidí, že do hlavních ulic Bagdádu nesmějí auta. Rakve šíit- ských bojovníků padlých v bitvách proti sunnitským džihádistům se vezou v průvodu aut a taxíků k pohřbu do Nadžafu, dalšího svatého města šíitů, které leží asi 160 kilometrů na jihu. Bagdádští sunnité – ti, kteří zůstali a nevyhnala je léta násilí mezi sousedy – považují vítězoslavné chování šíitů za nechutné, dokonce úmyslně zastrašující.
Nový rozkol
Dvě větve islámu se rozdělily v období velké fitny (rozkolu) kvůli nástupnictví po proroku Muhammadovi. Sunnité tvrdí, že vůdcovství přešlo na čtyři prorokovy společníky: Abú Bakra, Umara, Uthmána a až potom na Alího, prorokova bratrance a zetě. Zodpovědnost pak přešla na Umajjovce v Damašku a potom na Abbásovce v Bagdádu. Šíité tvrdí, že následnictví bylo uzurpováno – mělo se předat v rodu prorokově, nejdřív na Alího a pak na Husajna.
Alí byl však zavražděn v Kúfě a je pohřben v nedalekém Nadžafu, zatímco Husajn padl v bitvě proti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
