(Pře)žít svůj život
Na sklonku srpna americká filmová akademie oznámila, že by chtěla jednoho z čestných Oscarů předat Jeanu-Lucovi Godardovi. Posléze ale jeden z jejích členů připustil, že francouzského režiséra nemohou už týden sehnat. Zkusili jsme telefon, fax, e-maily přátelům, dokonce doporučený dopis, ale nedočkali jsme se žádné reakce, stěžoval si onen dobrý nejmenovaný zdroj.
Světová blogosféra si ten malý příběh jaksepatří vychutnala. Připomínala Godardovy radikální politické názory i to, že celý život stojí v opozici proti studiovému systému Hollywoodu. A některé ohlasy si poťouchle libovaly, že mlčení je přesně ta reakce, která se od devětasedmdesátiletého tvůrce dala čekat. Vždyť to byl přece on, kdo svůj poslední film s názvem Socialismus zakončil nápisem přes celé plátno sdělujícím „no comment“. A když zmatení novináři chtěli po premiéře v Cannes konfrontovat tvůrce se svými otázkami, na tiskovou konferenci se vůbec nedostavil.
Kauza romantického odmlčení výstředního umělce má prozaické vyústění. Nejdříve jej dva australští novináři přepadli před jeho domem ve švýcarské vesnici kousek od Ženevy a získali vágní vyjádření od jeho ženy Anne-
-Marie Mievilleové. A o pár dnů později došla na adresu akademie ručně psaná odpověď ve francouzštině. Stál v ní neurčitý příslib účasti na listopadovém ceremoniálu.
Godard není jediný autor, který šetří publicitou. Vezměme si Jana Švankmajera. Ten také hájí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
