Kouzlo opálené mouky

Čím dříve bývala bonboniéra, tím je dnes štrúdl ze Žižkova. Alespoň podle sousedů, kteří nosí místní jablečný dezert jako pozornost k lékaři, kolegům do práce nebo si na něm pochutnávají doma. U malého okénka v jednom z mála paneláků této půvabné pražské čtvrti se setkávají stálí zákazníci s turisty z celého světa, kteří si tip přečetli v průvodci. Za svou trefu vděčí pekař Petr Šusta (63) jednoduchému receptu – obyčejné mouce s vodou.

Rohlíky navždy
I když na začátku devadesátých let v Česku se začaly otvírat nové pekárny se širokou nabídkou, zdejší proslulé gumové rohlíky ze snídaňových stolů jen tak nezmizely. „Střední generace na to byla z komunismu zvyklá. Trvalo několik let, než se naučili kupovat si čerstvé pečivo. Dlouhou dobu byli proto zákazníky jen děti nebo senioři, kteří si malé pekárny pamatovali ještě ze svého mládí,“ říká Petr Šusta, který si před osmnácti lety v panelákové kočárkárně otevřel štrúdlárnu. S pomalu nastupujícím kapitalismem hledal tehdejší vedoucí strojař z žižkovské televizní věže možnost, jak si přilepšit k platu, a i když chtěl nejprve prodávat kotle, rozhodla nakonec jednoduchost a pohodlnost. Volný prostor byl několik pater pod jeho bytem a potřebné suroviny k podnikání – mouku a jablka – v Česku sežene bez komplikací po celý rok.

Ne všichni sousedé však s pekárnou v…