Opět strašně aktuální Havel

Thunovská ulice na pražské Malé Straně stoupá prudce vzhůru a končí u schodů vedoucích nahoru na Hrad. V zářijovém úterý se dá tedy spolehnout, že provoz tu zajišťují jen skupinky šourajících se turistů. Venkovní dveře jednoho ze starých domů ovšem nejsou otevřené pro ně. Vedou do temné chodby a pak do přízemní místnosti, kde má rozlehlou pracovnu jedna z nejznámějších tváří nedávno zavřené Knihovny Václava Havla, spisovatel Jáchym Topol.

Tento úzký dvoupatrový dům kousek od Zámeckých schodů koupil před šedesáti lety jeho otec Josef a později v něm bydlel se svým přítelem Vlastimilem Harapesem. „Táta se bál, že mu dům zabaví estébáci, a proto na Harapese, člena komunistické strany, polovinu přepsal. Přitom uzavřeli ústní dohodu, že to Harapes před svojí smrtí přepíše zpět na mě a bratra. To on pak skutečně splnil,“ vysvětluje Topol, jak k majetku přišel.

Dům je zařízený jako kdysi, když tu jeho otec krátce před srpnovou invazí 1968 začal bydlet a jeden pokoj nahoře v patře vyhradil i svým dvěma synům. Ti v domě střídavě bydleli a později tu s přáteli vyráběli samizdat. Teď dům působí dojmem tichého opuštěného prostoru z nějakých zapomenutých časů a Topol sem každé dopoledne chodí psát. „Teď konečně mám čas dopsat svůj obrovský esej o životě a díle George Orwella. Je to 25 stránek. Vycucávám tady k tomu jeho životopisy, je to mravenčí práce, všechno jsem načetl – všechny deníky a romány včetně těch pěti nepovedených, které vydal před Farmou zvířat,“ říká. Po třetí hodině odpoledne s psaním končí, zamíří pro malého syna do školky, půjdou na hřiště a navečer domů.