Poprask na vsi

Obrátit správnou stranou k zemi, měkce položit vedle první kostky a poklepat. Josef Hromádka klečí nad rozdělanou dlažbou, syn mu vozí kostky, vnuk podává palici. „Máme tady radonu už tak dost, nechceme, aby nám ho sem vozili z celé republiky a možná i Evropy.“ Podobně rozvážně, jako staví mozaiku budoucí cesty, vykládá pan Hromádka i o tématu, které tady v Cejli nechává málokoho chladným. Malá vesnice nedaleko Jihlavy se právě zařadila na konec pelotonu obcí z Vysočiny a jižních Čech, kde se v posledních měsících konalo referendum. Mají minimálně dvě věci společné: stát si je vytypoval jako nejlepší místa pro uložení jaderného odpadu a všechny na ten nápad řekly ne. „Jde o naše děti,“ otáčí se pan Hromádka směrem k potomkům. To je jasné. Teď jde o to, jak si s odmítáním jaderných skladů poradí země, v níž vítězí názor, že jádro má velkou budoucnost.

Tepláková mise

Aktuální poprask kolem sarkofágů na vyhořelé atomové palivo má jasný důvod. Špidlova vláda se v roce 2004 zalekla nečekaného odporu místních starostů a pozastavila na pět let průzkum vhodných lokalit. Uteklo to rychle a už příští rok mohou vrty pokračovat. Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) se netají tím, že chce dosavadních šest tipů na jaderné smetiště zúžit na dva. A to obce vybudilo k akcím. „Když už proběhlo referendum v dalších…