Deníky potulného fotografa
Fotka z Mongolska. Rodiče těch dětí právě (den před focením) prodali stádo. Prodali všechen majetek, kterej měli na stepi, jurtu, stany, všechno, a děti se proháněj na jediným, co jim zbylo, na starý ruský motorce. Zítra se přestěhujou do Ulanbátaru!
Nový život
Fotka z Mongolska. Rodiče těch dětí právě (den před focením) prodali stádo. Prodali všechen majetek, kterej měli na stepi, jurtu, stany, všechno, a děti se proháněj na jediným, co jim zbylo, na starý ruský motorce. Zítra se přestěhujou do Ulanbátaru!
Chystaj se na novej městskej život a člověku, kterej Ulan, čili Ulanbátar, Rudýho hrdinu, hlavní a vlastně jediný město Mongolska, trochu zná, zatrne, protože to je rozhodně dost drsný, dost krutý město a co tam všechny tyhle stepní děti čeká?
Jejich rodiče jsou zřejmě plný štěstí a očekávání, protože život kočovníků je těžkej a oni se rozhodli ho změnit, vědí, že jejich děti už budou městský.
Chtěj žít tak, jak to viděli v televizi.
Pokud v jurtě, kde je televize přes satelit, společně s kočovníkama, začouzenejma od ohňů, ve zvířecím pachu a smradu, kterej je všude, sleduješ nějaký Beverly hills, seriály, tak víš, že lidi, s kterejma na to koukáš, tenhle odpad sledujou jako realitu a říkaj si: Takhle se žije jinde! Takovejhle může bejt život! Takhle krásnej! A pokud někdo v seriálu trpí, trápí se, tak pro kočovníka je to cenný poznání, řekne si: Aha, bagatyje tóže pláčut, boháči taky brečej.
Ale to je na život ve městě nepřipraví.
Sami říkaj, že do města kočovník vchází jako nahej, protože přijde o svý zvířata. Člověk, kterej žije celej život obklopenej zvířatama a přijde o ně, cejtí, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
