Ranní postřeh Tomáše Brolíka: V nouzi poznáš… „pragmatického politického partnera“. Viktor Orbán to teď vidí z první ruky

Odcházející maďarský premiér měl jednu vlastnost, která lidi zpravidla zdobí. Byl loajální. Poznal to Donald Trump, když se v roce 2021 pokusil o státní převrat a pak s hanbou zmizel, Orbán jako jeden z mála se ho držel dál. Poznal to vlastně i Andrej Babiš. Před volbami, které v roce 2021 Babiš prohrál, ho přijel podpořit do Ústí nad Labem, a přízeň mu zachoval i po porážce.

Viktor Orbán věřil, že se to vyplácí. Trump se na něj usmíval a zval ho k sobě domů. Teď Orbán prohrál, prohrál tak, že v politice možná končí, a vidí, kteří z domnělých přátel mu věrnost oplácejí.

Rusové už oznámili světu, že s Orbánem nikdy přátelé nebyli, což je pravda, maďarská vláda pro ně byla jenom nástroj. Američané mu také moc nepomohli. Ano, přijel viceprezident J. D. Vance, ale ten ve skutečnosti nijak pomoci nedokázal, rozhodně ne řečněním o záchraně západní demokracie. Orbán nepotřeboval fotky na instagram, potřeboval peníze, které by nahradily zastavené eurofondy. A ty mu Američané nedali, ani záruky, ani pomoc s padajícím forintem. Ještě ho Trump ponížil, když napsal na svou sociální síť, že Orbánovi rozhodně nic neslíbil, „i když ten hodně prosil“.