Šéf NATO proslul jako zaříkávač Donalda Trumpa, ale i jeho šarm přestává fungovat

„NATO TAM NEBYLO, KDYŽ JSME JE POTŘEBOVALI, A NEBUDE TAM ANI V PŘÍPADĚ, ŽE JE BUDEME POTŘEBOVAT ZNOVU,“ napsal evidentně rozčilený prezident Donald Trump minulou středu večer na svou sociální síť Truth Social. Američané i zbytek světa už si zvykli na prezidentovy emocionálně vypjaté poznámky i na jeho čím dál tvrdší kritiku Severoatlantické aliance, která v poslední době přerostla v opakované hrozby, že Spojené státy tento spojenecký svazek opustí. Citovaná, kapitálkami vyvedená stížnost přesto neamerické členy Aliance znervózněla o něco více než jindy.

Trump ji napsal jen pár hodin poté, co se v Bílém domě sešel se šéfem Aliance Markem Ruttem, který byl až dosud brán jako někdo, kdo dokáže popudlivého a ješitného Trumpa obdivnými lichotkami uklidnit a přesvědčit o výhodách spojeneckého spolku. Tentokrát ale, zdá se, dvouhodinové setkání za zavřenými dveřmi v Oválné pracovně nezafungovalo. A ani typický úsměv, se kterým Rutte později novinářům schůzku popisoval jako „velmi otevřenou diskusi dvou přátel“, nedokázal jeho rozpaky z právě skončeného zážitku a rostoucí nervozitu zcela skrýt.

Generální tajemník NATO má výhodu, že se nemusí zodpovídat žádným národním voličům. Hlavy jednotlivých států pečlivě volí, jak jednat se současným americkým prezidentem, který jednak reprezentuje zemi klíčovou pro zajištění evropské bezpečnosti, a zároveň na Evropany útočí v nespoutaných politických výlevech i praktických krocích. Obviňuje je z okrádání USA, uvaluje na ně cla, nebo jim – jako třeba Dánsku – dokonce hrozí vojenským záborem části území. Zvládnout úspěšně jednání s Trumpem je proto pro politiky oříšek: zbytečně jej nerozčílit, ale zároveň mluvit tak, aby se poté nemuseli doma stydět. Rutte si s druhou částí rovnice hlavu dělat nemusí. Žádní voliči se mu vysmívat nebudou a jeho jediným cílem je udržet Severoatlantickou alianci pohromadě, ať to stojí, co to stojí.

Co to hulí?