Proč nebombardovali Osvětim?

Maďarský spisovatel židovského původu Imre Kertész, deportovaný v roce 1944 do Osvětimi, pronesl při přebírání Nobelovy ceny za literaturu v prosinci 2002 tato slova: „Problém Osvětimi nespočívá v tom, zda za ní udělat tlustou čáru, nebo ne, zda na ni vzpomínat, nebo ji spíš zasunout do odpovídajícího šuplíku Historie, zda stavět pomníky milionům obětí a jaké. Opravdový problém Osvětimi je v tom, že se stala a že na tom nemůžeme nic změnit… Osvětim se stala v křesťanské kultuře a zůstává otevřenou ranou.“ V souvislosti se šedesátým výročím osvobození Osvětimi je součástí návratů k této hluboké ráně i diskuse, zahájená na konci 70. let americkým historikem Wymanem, o tom, proč Spojenci nebombardovali vyhlazovací tábory či alespoň koleje, po kterých k nim přijížděly statisíce obětí.

Slovenské poselství

Jádro klasické obžaloby přihlížejícího Západu shrnuje hojně citovaná formulace Elieho Wiesela: „Svět věděl a mlčel.“ Spolehlivé důkazy o spojeneckém povědomí o šoa rozhodně nechybí. Britští zpravodajci, kteří prolomili německý kód, si již od léta 1941 četli ve zprávách z východní fronty o tisících Židů postřílených elitními formacemi SS, tzv. Einsatzgruppen. V srpnu 1942 telegrafoval představitel Světového židovského kongresu v Ženevě Gerhart Riegner americkým i britským autoritám o zprávách od spolehlivého zdroje z blízkosti vůdcova hlavního stanu,…