Knihy

Nelze se divit nikomu, kdo básně Tomáše Kafky (na snímku) na stránkách MF Dnes pokládá za příšerné. „Chelsea není červi, / ztratili jsme nervy / a v závěru tři body – / Chelsea není everybody,“ zní namátkou jedna z nich, jež se nyní dostala i do autorovy básnické sbírky Verše v roce z nakladatelství Petrov. Jenže v noblesně upravené knížce vyznívají Kafkovy básně jinak než v novinách. Mají tu mnohem blíž k ryze básnickému kontextu a při četbě zjišťujeme, že mají i naprosto svéráznou básnickou krásu. Nejde o duchaplné epigramy havlíčkovské ražby ani o groteskně absurdní nonsensy britského typu, efekt není literární, spíš má blízko k dandysmu. Svou extrémní nenuceností, jež se nikterak neobává, že bude shledána lehkou, ba třeba i pitomou, Kafka kupodivu okouzluje. Živě nám připomíná, že k opravdové poezii patří odvaha.

Do své nové, v pořadí již desáté knížky

Moje cesta do ztracena. Putování s Benjaminem

začlenil

Martin Vopěnka

(nar. 1963) podivně různorodé čtenářské atraktivity. Děj se rozvíjí na principu „on the road“, základní notu udává otcovský sentiment, ale nechybí ani bujný sex či dramatická dobrodružství v divoké přírodě. Drobné příhody a praktické turistické postřehy se střídají s filozofickými úvahami či záchvěvy náboženského citu, před poslední třetinou se dostaví zápletka a v závěru…