Kapřík v hlavě
První český film roku 2005, Žralok v hlavě, přináší do zdejší kinematografie něco vzácného – odvahu k experimentu, chuť dělat film skutečně svobodně a bez prvotního zálusku na vyprodané biografy. Režisérka Maria Procházková svůj snímek natáčela minimalisticky v jediném bytě a na ulici před ním, prolínala hrané záběry s animací, hledala netradiční formy obrazu. Její debut zjevně míří do nepočetné rodiny českých nezávislých nebo uměleckých filmů – jenže nakonec se moc dobrou vstupenkou bohužel nestal.
První český film roku 2005, Žralok v hlavě, přináší do zdejší kinematografie něco vzácného – odvahu k experimentu, chuť dělat film skutečně svobodně a bez prvotního zálusku na vyprodané biografy. Režisérka Maria Procházková svůj snímek natáčela minimalisticky v jediném bytě a na ulici před ním, prolínala hrané záběry s animací, hledala netradiční formy obrazu. Její debut zjevně míří do nepočetné rodiny českých nezávislých nebo uměleckých filmů – jenže nakonec se moc dobrou vstupenkou bohužel nestal.
O plastových kachničkách
Žralok v hlavě byl dopředu avizován jako jakási one-man show Oldřicha Kaisera. Tohoto herce dlouhodobě provází pověst výstředního a tak trochu nedoceněného génia, který v minulosti pro samé skopičiny v zábavních pořadech nedostal pořádnou příležitost ukázat, co umí. Režisérka Maria Procházková mu dala 75 minut, po které prakticky nezmizí z plátna – bezesporu charismatický herec na něm představuje duševně nemocného muže, což by mohlo vypadat jako příležitost, z níž se zrodí český Rain Man. Životní role Oldřicha Kaisera se ale nekoná. Postava schizofrenika je totiž napsaná tak povrchně a bez vývoje, že namísto dramatu nemocné duše sledujeme spíše přehlídku grimas. Ani kdyby Kaiser čaroval, s touhle rolí díru do světa udělat nemohl.
Pán v tílku sedí v přízemním okně, slastně pokuřuje a občas se dá do řeči s kolemjdoucími. Je trochu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
