Co se děje ve světě
V ostrovní zemi zuří bitva o dánský literární kánon. Jinými slovy o to, které knihy nesmí tamního školáka minout. Střílí se tu z těžkých kalibrů. Jedna strana hovoří o nacionalistickém, či dokonce „nacistickém poručníkování“, protistrana metá pojmy jako „kulturně-relativistická vykořeněnost“ či „povrchnost globalizovaného světa“. Debata je poučná i pro nás.
V ostrovní zemi zuří bitva o dánský literární kánon. Jinými slovy o to, které knihy nesmí tamního školáka minout. Střílí se tu z těžkých kalibrů. Jedna strana hovoří o nacionalistickém, či dokonce „nacistickém poručníkování“, protistrana metá pojmy jako „kulturně-relativistická vykořeněnost“ či „povrchnost globalizovaného světa“. Debata je poučná i pro nás.
Komise odborníků zřízená ministerstvem kultury nedávno představila veřejnosti seznam patnácti autorů, s nimiž se děti povinně musí seznámit na základní škole, doplněný o třináct dalších položek pro gymnazisty. V dánském školství jde o zásadní průlom. V 70. letech se tu totiž naprosto decentralizoval vzdělávací systém a veškeré povinné četby coby ujařmující nástroj vzdělanostní elity padly. Hlavním cílem školní výuky se místo faktografických znalostí stalo vychovat sociálně kompetentní lidi. Výsledkem je, že učitel na základní škole více méně libovolně rozhoduje, co bude učit. Třeba dánštinář má z ministerstva předepsány dva hlavní cíle literární výuky: jeho žák si „musí osvojit povědomí o dánské literatuře, kulturní tradici a vývoji“ a navíc musí umět „interpretovat starší i novější dánskou literaturu a dokázat ji vztáhnout k té zahraniční, musí též rozumět jiným typům textů, jako jsou novinové články a jiná nebeletristická próza“. Toť vše. Žádná jména, žádné penzum.
Až nyní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
