Před čím chceme chránit olympijské sportovkyně? 

V teorii má jít o ochranu žen a dohled nad férovostí ve vrcholovém sportu. V praxi to ale hodně drhne. Nové pravidlo, které na konci března oznámil Mezinárodní olympijský výbor (MOV), vyvolalo po zásluze bouři. Regule vyžadují, aby všechny závodnice před nadcházející olympiádou podstoupily genetický test, který by měl spolehlivě určit jejich biologické pohlaví. Zatímco dosud se předpisy pro olympijské klání řídily politikou jednotlivých sportovních federací, nyní budou sjednocené a začnou platit od roku 2028. 

Není to zdaleka poprvé, kdy se téma v ženském sportu řeší: už na olympiádě v Atlantě v roce 1996 sportovkyně povinně procházely testem, který zjišťoval přítomnost chromozomu Y v jejich těle. Od testování se upustilo, ale debata  se znovu rozvířila kolem několika sportovkyň – jihoafrické běžkyně Caster Semenya či alžírské boxerky Imán Chalíf, které čelily nepotvrzeným spekulacím, že jde ve skutečnosti o muže. 

Březnové rozhodnutí mělo povinnost podstoupit test znovu rozšířit na všechny olympioničky a smyslem bylo rozptýlit zmíněné pochyby a debaty posledních let. Bez ohledu na to, na které straně vyhrocené debaty o trans lidech ve sportu stojíme, však budí velké rozpaky. MOV se ke kroku rozhodl na doporučení pracovní skupiny, jejíž složení není od jejího vzniku v loňském roce známo. Veřejnost tedy neví, kdo konkrétně za rozhodnutím stojí, a nikomu tudíž není možné položit žádné doplňující otázky. 

Z jistého hlediska je utajení pochopitelné – všichni víme, jaké vášně téma vzbuzuje zejména na sociálních sítích a že debata se může zvrhnout do vyhrocených extrémů. K čemuž zřejmě míří vyjádření MOV, že „jména členů pracovní skupiny zůstanou prozatím v utajení, aby byla zachována integrita skupiny a její práce“. Pokud se ovšem někdo podílí na rozhodnutí, které bude mít reálné dopady na život mnoha lidí, měl by být schopen pozornost ustát a nést odpovědnost.