Kdo nic nedělá, nic nezkazí

Nakolik jsou kvapné a vynucené výměny klíčových osobností schopny zabránit právě těm jevům, které je vyvolaly? Taková otázka se naskýtá často, naposledy po rezignaci Marie Bohaté na funkci předsedkyně Českého statistického úřadu. Bude po jejím odchodu úřad automaticky běžet jako hodinky? V tomto směru leccos napoví zveřejněné výsledky dlouhodobé studie z Kalifornské univerzity v Irvine zabývající se právě touto otázkou.

Právo na chybu

Zmíněná studie sledovala 83 výměn čelných představitelů velkých amerických korporací na konci 90. let, vždy dva roky před a dva roky po odchodu vrcholového manažera. Podle závěrů takové “řešení” nebývá dobrým východiskem (37 % studovaných výměn se událo cestou vyhazovu, dalších 34 % mírnější formou předčasného důchodu a jen ve 29 % šlo o přirozenou obměnu, kdy například manažerům vypršela smlouva). Data ukazují, že v případech nedobrovolných odchodů se výkonnost firmy v průměru nezměnila. To kontrastuje s vývojem společností, kde se “výměna stráží” odehrála spořádaně: klidné předání úřadu znamenalo vyšší zisk i akciový výnos. U nás podobný výzkum neproběhl, přesto se zdá, že výsledky by byly obdobné.

Nejviditelnější jsou náhlé výměny ve sportu. Nedaří-li se mužstvu, trenér je ihned propuštěn. Tento postup je úspěšný jen výjimečně, přesto je opakován. Fotbalová Sparta si pod Jarabinským nevedla lépe než pod Hřebíkem a…