Mýtus zvaný mnichovská zrada

Mnichovská dohoda a události s ní spojené jsou pro českou společnost dodnes především symbolem zrady. I když stále není úplně jasné, kdo byl hlavním Jidášem – zda Anglie s Francií, buržoazie, prezident Edvard Beneš nebo všichni dohromady – o samotném faktu zrady se nepochybuje. Vždyť přece z filmů a učebnic všichni dobře víme, jak to bylo: republiku chránila síť nedobytných pohraničních pevností, měli jsme výborně vyzbrojenou armádu a lidé chtěli ze všech sil bojovat. Jenomže právě to nám tenkrát před pětašedesáti lety v Mnichově svět zakázal a „rozhodl o nás bez nás“. Zní to hezky, jsou to však bohužel samé mýty.

Jako klíšťata

V roce 1932 si Německo na odzbrojovací konferenci v Ženevě vynutilo rovnoprávnost ve zbrojení a ministr zahraničí Edvard Beneš řekl po návratu nejvyššímu velení československé armády: „Máme tak čtyři léta. Krize přijde nejpozději v roce 1937 a do té doby musí být republika vojensky plně připravena.“ Na jeho slova ale nikdo nereagoval. V říjnu 1933 Německo už pod Hitlerem demonstrativně opouští odzbrojovací konferenci a oficiálně proklamuje své požadavky na území na východě, o dva roky později zavádí Hitler dvouletou povinnou vojenskou službu, v březnu 1936 obsazuje Porýní.

Teprve o měsíc později se Československo probouzí z letargie: parlament schvaluje zákon na obranu státu a v létě se začíná s výstavbou…