Dopisy
Zamykají před námi i toalety
Rád bych připojil několik poznámek k článku Jana Brabce Vozíčkáři jedou do Štrasburku (Respekt č. 12/2002). Paní Zehnalové lze jenom poděkovat za její mimořádně prospěšnou práci. Velmi obdivuji, že se nenechala znechutit a nepropadla pocitu marnosti z boje s větrnými mlýny. Jako vozíčkář, který žije v Praze, mohu jen potvrdit, že výjimky z Vyhlášky č. 174, která má zajišťovat bezbariérový přístup do veřejných budov, jsou naprosto běžné. Za výjimku bych spíše označil její dodržení. Díky tomu patří k životu vozíčkáře v rádoby civilizované České republice stálý pocit ponižování. K permanentnímu pocitu vozíčkářů, že jsou vyřazení ze života většinové společnosti, velmi přispívá i neexistence anebo znepřístupnění bezbariérových toalet. Pokud existují (naprostá výjimka), jsou velmi často uzamčeny (specificky český fenomén) a je třeba komplikovaně shánět někoho, kdo má klíč. K naprosté dokonalosti byl tento přístup doveden ve Zdravotním středisku pro Prahu 3 (Olšanská 7), kde nedávno proběhla rekonstrukce toalet. Bezbariérová toaleta zde údajně zřízena byla (předpokládám, že z důvodů kolaudace), nebyla už ale označena a vzápětí byla uzamčena, takže nikdo neví, kde se nachází, protože neoznačených uzamčených místností je v rozlehlé pětiposchoďové budově mnoho. Nejedná se o humornou nadsázku, výše uvedené je bohužel skutečností. Vozíčkářovy příhody, které z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
