115 zapomenutých

Je to zrada. Říkají starostové obcí, kterým poslanci právě zakázali „přestoupit“ do krajů, kam je táhne srdce i praktické potřeby obyvatel. Sněmovna dala podle nich přednost zděděným vrchnostenským reflexům před úctou k danému slovu a svobodné vůli veřejnosti. Slavná reforma veřejné správy tak opět o něco víc zbloudila a místo k občanům a k posílení samosprávy míří zcela opačným směrem.

Unáhlenost strýčka Toma

Zpočátku to vypadlo jako obrovská šance a příležitost. Vznik krajů před dvěma lety měl rozseknout letité fátum pražského centralismu a posunout moc blíž k lidem na oblasti. Postupem času se ale ukázalo, že mocní v centru se nevzdají tak snadno a že se jim daří měnit cíle reformy v jejich karikaturu. Výsledkem jsou prozatím kraje takřka bez peněz, které s centralisty musí svádět úporný boj o každou píď pravomocí. Jedním z kardinálních problémů reformy byl vždycky fakt, že vládu nezajímaly názory lidí, ke kterému kraji chtějí vlastně patřit. Narýsované hranice totiž v řadě případů vyčlenily pomezní obce z oblasti, kam léta spadaly svým přirozeným směřováním, a podřídily je neznámé „cizině“. Úředníci sice postiženým slibovali, že na jejich hlas bude později brán zřetel, ale opravdovou diskusi o změně hranic vnitro stále odsouvalo. Poslanci pravicových stran za to Zemanovu vládu kritizovali. „Je to nehorázné. Jak mohou obce věřit, že se to celé skutečně pohne dopředu,“ horlil před rokem například člen výboru pro veřejnou správu Tom Zajíček z…