Bez pevného bodu

Česká televize odvysílala u příležitosti 12. výročí listopadového převratu dva dokumenty, jejichž stopáž překročila běžné zvyky Každý z těch filmů ovšem vznikal za úplně jiných podmínek, úplně jiným způsobem i za úplně jiným účelem. Na jednu stranu jsou si tedy Sametová kocovina Roberta Buchara a sběrný dokument Hledači pevného bodu Pavla Kouteckého značně vzdáleny. Jenže současně mají k sobě docela blízko a příčinou toho není, že oba filmy se obešly bez autorského komentáře a stojí na sestřihu výpovědí několika osob. Důležitější je, že obě díla odlišnou cestou obnažují totéž téma: příznačnou neukotvenost naší přítomnosti.

Drásavý výkřik

Snímek Sametová kocovina (144 min.) natočil a vyrobil někdejší absolvent FAMU, emigrant a dnes profesor kinematografie na Columbia College v Chicagu Robert Buchar spolu se svým bývalým studentem Davidem Smithem. Na kameru hovoří čtrnáct osobností české kinematografie. Převažuje generace nové filmové vlny šedesátých let - Drahomíra Vihanová, Věra Chytilová, Antonín Máša, Stanislav Milota, Jan Němec či Jiří Menzel. Své si poví i doyen a „věčný remcal“ Jiří Krejčík. Slovo je poskytnuto též dnešním třicátníkům a čtyřicátníkům (Saša Gedeon, Zuzana Zemanová, Jaroslav Brabec nebo Jan Svěrák). Dvoudílný snímek je postaven víceméně chronologicky: v první části se především vzpomíná na poměry, atmosféru a tvorbu v šedesátých letech a během normalizace; ve druhé se hodnotí polistopadová domácí kinematografie a společenské…