Mocní ve vlastní pasti
Příběh zvaný válka o média se táhne od roku 1990. Nastoupivší národně-křesťanská konzervativní vláda se brzy dostala do křížku s veřejnoprávními médii. Hlavní vinu nesla vládní strana, vnucující s mesianistickým zápalem mediální elitě i národu své někdy oprávněné, často ale atavistické a zapšklé autoritativní vidění světa, vracející se k ideové inspiraci až do meziválečné éry. Ale i mediální elita, převážně liberální a levicová, byla vůči vládě od počátku předpojatá a spor stupňovaly obě strany. Vláda nakonec využila starý komunistický zákon, odvolala vedení televize i rozhlasu, nahradila řadu rebelujících zaměstnanců názorově jednostrannými, avšak profesně slabšími pracovníky a zvláště televize klesla počátkem roku 1994 na svou nejhlubší popřevratovou úroveň.
Silná ORTT
K následné koalici postkomunistických socialistů a liberálů měla mediální elita blíž, zkušení socialističtí politici se navíc vyvarovali hrubých a viditelných zásahů do nezávislosti médií, takže v době jejich vlády (1994–98) mediální válka dočasně utichla. V roce 1996 byl přijat mediální zákon, který definoval pravidla fungování veřejnoprávních médií a dohled nad nimi svěřil mediálním radám. V roce 1997 pak své vysílání zahájily najednou dvě celostátní komerční televize. Nástup vlády Svazu mladých demokratů (FIDESZ) a jeho spojenců mediální válku obnovil. Lidé Viktora Orbána věnovali médiím hodně pozornosti, a protože svůj vliv nad nimi prosazovali mazaněji než jejich předchůdci…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
