No tak dobrá

Proces s Liborem Novákem provází pozoruhodný fakt. Občanská demokratická strana obdržela například v letech 1995–97 skoro sto milionů korun na sponzorských darech. Nikdo z politických reprezentantů či byrokratického kádru ODS, svědčících před soudem, si ale nepamatuje, jak se většina peněz do pokladny dostala, kdo je daroval a za co byly utraceny. Tato kolektivní ztráta paměti je veřejností a v médiích všeobecně vnímána jako důkaz, že s financemi ODS je něco v nepořádku. Ti, kteří zatím vypovídali - ať už to byl Macek, Koukal, Kondr, Krčmářová, Otto nebo Novák - mlčeli ze všech sil a neváhali ze sebe veřejně udělat idioty s velmi krátkou pamětí.

Nevím, nepamatuji se

Během prvního týdne jednání zeje soudní síň prázdnotou. V sále pro sto dvacet diváků sedí pravidelně pouze patnáctka novinářů. Voliči si tak nechali ujít špičkové představení. Politici defilují v ohrádce pro svědky a jejich obvyklá povýšená arogance je ta tam. Před položenými otázkami nelze utéci za dveře auta či kanceláře, není možné říct soudci: „Vám neodpovím, protože jste žumpa.“ A na svědecké lavici je těžké i lhát, neboť to smrdí kriminálem. Reprezentanti ODS si proto raději nic nepamatují. Například z jindy suverénního místopředsedy strany Miroslava Macka se stává malý zakřiknutý kluk, který se kličkami snaží zbavit odpovědnosti. "Novák se domluvil s podnikateli, kteří měli zájem o privatizaci Třineckých železáren, mezi nimiž byl i Šrejber, že by nebylo dobré, aby byli uváděni…