Nedonošené letní lásky

Klasik francouzské kinematografie Eric Rohmer (1920) mapuje už desítky let ve svých filmech lokality nejrůznějších francouzských regionů se zaujetím okouzleného patriota. Z Paříže, ohniska vnitřního neklidu, jsou jeho mladí hrdinové hnáni na víkendové nebo prázdninové cesty do přírody, podnikají krátkodobé výjezdy na venkov nebo se aspoň provizorně přemisťují do jiného bytu. Tyto fyzické, prostorové a geografické úniky jsou náhražkou za nezdařené pokusy vycestovat či vystěhovat se z tísnivého, neútulného „bytu“ vlastního nitra - a rozehnat tak strnulost, bezradné tápání ve sféře planých úvah, roztěkaných pocitů anebo milostných lapálií.
Lze-li u režisérova posledního snímku Letní příběh, který se promítá i u nás, hovořit o nějakém dění, pak jsou to právě výlety, ať realizované nebo plánované tak dlouho, až z nich sejde. A když ne výlety, tak vycházky, a navrch k tomu ještě hovory u stolu při jídle anebo na večírcích s přáteli. A přitom, ačkoli se toho v Rohmerových filmech tolik namluví, to nejdůležitější, oč postavám jde, se v řeči jakoby vytrácí. V případné volbě, zda se má něco udát, nebo být odvyprávěno, dává Rohmer přednost druhé možnosti. Oč méně postavy jednají, o to víc usilují vypovídat se. Svou naléhavostí se jejich výpovědi podobají nahlas čtenému textu z deníku nebo dopisu. Mluvením a verbální reflexí se neviditelné niterné pocity sice prodírají na povrch, ale někdy jsou doslova zpovrchněny do vyabstrahované sofistiky.
Monology a dialogy…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















