Poezie je řehole a diktát

Na jednom místě básnického deníku Přestupný rok uvažuje Jiří Kolář o deníku jako o jediné spravedlivé básnické formě: je takovou proto, že „vyžaduje odvahu a sílu prorazit ve zdi každodenního života a každodenní skutečnosti třeba nepatrný, ale přesto nezbytný otvor“. Deník tedy představuje Kolářovi něco daleko vážnějšího než pouhý žánr. Do jeho textů básník ukládá podstatný názor na poezii a moderní umění vůbec. Deník se mu stává prostředkem, jak si otevřít skutečnost, která je skutečností právě tím, že se nachází stále nehotová, vznikající i zanikající každým okamžikem nanovo. A tím, jak povstává skutečnost, musí povstávat i báseň. Deník tak Kolářovi pomáhá nalézt základní polohu vlastní poezie - totiž svědectví. Po ohňostrůjcovství, jímž prošla během avantgardy, je u Koláře česká poezie vytažena za hranice metafor a rýmů. Básník na ni naložil vyšší úkol - a ten už pak nelze zvládnout jen osvojením „řemesla“.

Básni se nesmí povolit

Přestupný rok vychází jako šestý svazek Díla Jiřího Koláře. Jde o deník, který vznikal mezi 21. březnem a 20. prosincem 1955 a který představuje pátý a poslední díl volné pentalogie započaté Dny v roce (1948) a pokračující Roky ve dnech (psány 1948–1949), Očitým svědkem (psán v roce 1949) a Jásajícím hřbitovem (psán 1950). Na rozdíl od předchozích dílů se Přestupný rok Kolářovi navíc stal laboratoří nových postupů, jakýmsi předpolím i k dalším sbírkám: na jeho půdě vznikají verše Nového Epikteta (vydáno 1968),…