To hlavní teprve čeká

Od Rabinovy smrti uplynul již měsíc, ale otázky o pozadí a nepřímé zodpovědnosti za první politickou vraždu v historii Státu Izrael nadále zůstávají předmětem ostrých střetů mezi levicí a pravicí. Pravice, zvláště pak hlavní opoziční strana Likud, byla zpočátku v defenzivě - z pochopitelných důvodů. Na demonstracích, na kterých Benjamin Netanjahu řečnil o tom, jak Rabinova vláda vede národ do záhuby, byla často vidět hesla jako „Rabin je zrádce“. Mnohé z argumentů, které lídr Likudu proti vládní politice používal (a na které by dnes rád zapomněl) připomínají veřejnosti výroky Rabinova vraha Jigala Amira, kterými „ospravedlňoval“ svůj čin.První týden po atentátu byla tudíž leitmotivem pravice hesla o sjednocení národa, o umírnění tónu politické debaty a o tom, že všichni musí zpytovat svědomí. Tento tah neudělal na levici velký dojem. Odpověděla refrénem o „cynickém pokrytectví pravice, která má špatné svědomí“. Když však skončil tradiční sedmidenní smutek, debata se přiostřila - obě strany si postupně začaly sundávat rukavice.

Levice v ofenzivě

Pravice argumentovala hlavně tím, že hesel typu „Rabin je zrádce“ používala za vlády Menachema Begina i levice. Na demonstracích po masakru v libanonských uprchlických táborech Sabra a Šatíla byla skutečně vidět hesla jako „Begin má na rukou krev“. Tento argument však napadl satirik Meir Šalev v provokativním článku „Vrazi přicházejí zprava“. Připomněl v něm smrt studenta Emila Greenzweiga na levicové…