Ve třetím světě

Minulý týden, několik dnů před valnou hromadou akcionářů Telecomu, učinily Fond národního majetku a Ministerstvo hospodářství zajímavé rozhodnutí. Tzv. smlouva mezi akcionáři, de facto smlouva o prodeji dvacetisedmiprocentního balíku akcií zahraničnímu partnerovi (Swiss Telecom a PTT Nederlanden) zůstane tajná pro všechny akcionáře, vyjma smluvních stran. Investiční privatizační fondy ani drobní akcionáři, kteří v současnosti drží 19 % akcií, nemohou tedy tento dokument projednávat, a nesmějí do něj ani nahlédnout. Z toho pochopitelně vyplývá, že žádné informace o smlouvě nezíská ani veřejnost.

Legální, ale nekulturní

Postup vlády a Fondu národního majetku v této věci je zcela legální, neboť ho umožňuje obchodní zákoník. Fakt, že zákon něco takového dovoluje, pochopitelně neznamená, že to vlastníci podniku dělat musí. To je první věc. SPT Telecom navíc není ledajaká společnost. Je z 51 % vlastněna státem, respektive FNM, a po ČEZ a Českých drahách se jedná o největší podnik v republice. Zároveň jde o firmu, která výrazně ovlivňuje a poznamenává život každého občana. V České republice ale bohužel chybí zákon, který by v tomto směru rozlišoval obchodní společnosti soukromé, státní či polostátní. Nemáme totiž na rozdíl od většiny západních demokracií zákon o svobodě informací. Často svévolně se potom řeší známé dilema našeho privatizačního procesu: privatizace státního majetku je a musí být proces do určité míry veřejný a kontrolovatelný, obchodní…