Na prahu ztraceného světa
Na prahu ztraceného světa
Perla brazilské Amazonie se za sto let příliš nezměnila
Manaus je miliónové město v džungli: ze tří stran sevřené víceméně neprostupným pralesem a z jihu Rio Negrem, veletokem, který se o deset kilometrů níže po proudu vlévá do Amazonky. Džungle ležící mezi oběma řekami a neustále zaplavená vodou je eldorádem aligátorů, vodních hadů i dalších živočichů, za nimiž se jinde musí hodně hluboko do lesů. Jediné pozemní spojení má Manaus s Boa Vistou, metropolí nejsevernějšího brazilského státu Roraima, odkud lze dále pokračovat do Guyany nebo Venezuely. Tato trasa však funguje jen šest měsíců v roce, kdy neprší, neboť asfalt pokrývá pouze dvacetikilometrový úsek u Boa Visty. Zbývající stovky kilometrů jsou v lepším případě štěrkované, v horší, ale častější variantě je tvoří jen uježděná půda.Tyto „silnice“ brázdí speciální autobusové křižníky brazilské výroby - s terénní výbavou, neobvykle silnými motory, zesílenými péry a brzdami a sedadly přizpůsobenými jízdám cestou necestou. 759 kilometrů z Manausu do Boa Visty znamená dvacet, třicet i více hodin trmácení. Záleží na stavu vozovky: zaprší-li, autobus jede skluzem, je-li sucho, řidič musí i za dne rozsvítit světla, aby alespoň něco zahlédl v mračnu zvířeném velkými nákladními vozy. Na cestujících se okamžitě po startu usadí silná vrstva prachu, která odolává i důkladné očistě. Na zavazadla, uložená v prostoru pod pasažéry, je lepší nemyslet: jakmile autobus projede první větší…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
