Česká železnice: poezie nemodernosti

Česká železnice: poezie nemodernosti

Vedle žhavých politických témat se současné dění na železnici může zdát jako nudné přetahování o peníze a ještě nudnější tzv. organizační změny. Květnová stávka a transformace Českých drah ohlášená od 1.července přitom naznačují, že osud našich železnic může být už záhy definitivně naplněn. Přitom to, jak naložíme s dědictvím socialistické, potažmo prvorepublikové a v podstatě c.k. železnice, není jen otázkou volby efektivního dopravního systému, obtížným organizačním a ekonomicko-politickým oříškem, ale zásadním problémem obecně kulturním a civilizačním.

Každý platí tisíc korun ročně

Mzdová stávka části železničářských odborářů a pokračující stávkové hrozby dávají tušit, že ani samotní železničáři si neuvědomují, v jaké pozici se dráha nachází. Stávky a požadavky - jakkoli možná oprávněné - spolehlivě otvírají cestu již připraveným plánům na likvidaci nejméně poloviny tratí. V jejich realizaci brání stoupencům „plošných řešení“ dvě skutečnosti: administrativní a technická obtížnost takového kroku a nesouhlas veřejného mínění. Ekonomické výsledky ČD jsou přitom žalostné. Zejména masivní pokles nákladní přepravy způsobuje už třetím rokem ztrátu téměř 10 mld. korun. V současné době kryjí státní dotace 70% nákladů na osobní dopravu a 20% na nákladní. Znamená to, že provoz ČD - největšího českého podniku - přijde každého daňového poplatníka přibližně na 1.000 korun ročně. Vysoce ztrátové jsou více než dvě třetiny…