Přesvědčená mysl půl zdraví

Devětadvacátého května ze své funkce po osmnácti letech odstoupí Edzard Ernst – první profesor komplementární medicíny na světě, jenž působí na Peninsula Medical School v jihozápadní Anglii. Navzdory názvu své funkce (a počátečním nadějím některých zastánců nekonvenčních léčebných metod) není doktor Ernst žádným fanatickým propagátorem alternativního šarlatánství – se svým výzkumným kolektivem naopak jako jeden z prvních podrobil přísnému zkoumání vše od akupunktury a léčivých kamenů až po bylinkářství a přikládání rukou Reiki.

Alternativní medicína je obrovský průmysl. Spolehlivé statistiky však lze získat jen těžko, neboť se z větší části jedná o neregulovaný obor. Jen v Británii se objem tohoto trhu odhaduje na 210 milionů liber (5,9 miliardy korun). Prostředky alternativní medicíny užívá každý pátý dospělý a některé z nich, zejména homeopatie, se poskytují i v rámci veřejného zdravotního systému. Podle odhadů z roku 2008 činí celosvětová hodnota tohoto průmyslu zhruba 60 miliard dolarů.

Během svého působení provedl doktor Ernst se svým kolektivem řadu klinických zkoušek a uveřejnil více než 160 metaanalýz jiných studií. (Metaanalýza je statistická metoda získávání informací ze skupin menších studií, které samy o sobě nejsou statisticky spolehlivé.) Jeho závěry jsou neúprosné. Podle jeho „Příručky komplementární a alternativní medicíny“ je zhruba 95 procent léčebných metod, které Ernst se svými kolegy zkoumal (v tak odlišných oborech jako akupunktura, bylinkářství, homeopatie a reflexologie), statisticky neodlišitelných od léčby placebem. Pouze v pěti procentech případů měly alternativní metody zřetelný pozitivní účinek přesahující placebo efekt (prokázalo se například, že léčba třezalkou tečkovanou může pomáhat při mírných depresích), nebo se u nich alespoň náznakem projevil nějaký zajímavý účinek, který by si zasloužil další zkoumání.

Někdy to bylo velmi osamělé snažení, pro něž se finanční prostředky získávaly jen těžko. Jak se vršily negativní výsledky, ztráceli léčitelé postupně ochotu spolupracovat (a v roce 2005 proběhl spor se zájmovou skupinou pro alternativní medicínu založenou princem Charlesem, který situaci ještě zhoršil), zatímco tradiční instituce pro lékařský výzkum považovaly zkoumání takových oblastí jako ajurvédská medicína za ztrátu času.

Doktor Ernst je však přesvědčen, že svou prací přispívá k řešení závažného problému veřejného zdravotnictví. Poukazuje na to, že zatímco u konvenčních léků je před jejich uvedením do prodeje nutno prokázat jejich bezpečnost i účinnost, u prostředků alternativní léčby totéž neplatí. Jejich výrobci a prodejci se snaží ujistit spotřebitele odvoláváním se na tradici a zdůrazňováním „přirozené“ prospěšnosti svých produktů. To vysvětluje, proč někteří homeopaté například klidně prodávají přípravky pro léčbu malárie, i když neexistují důkazy o jejich účinnosti, nebo proč někteří chiropraktici tvrdí, že dokážou vyléčit neplodnost.

Navzdory nedostatečným důkazům, a dokonce i možnosti, že někteří léčitelé mohou svým pacientům škodit (ať už přímo nebo přesvědčováním, aby pacienti odmítali konvenční léčbu), je Ernst přesvědčen, že v jedné oblasti by se konvenční lékaři mohli od chiropraktiků, homeopatů či Vznešených Mistrů lecčemus naučit. Jedná se o terapeutický význam placebo efektu – jednoho z nejzvláštnějších a nejošidnějších fenoménů v medicíně.

Mysl a tělo

Placebo je fiktivní lékařské ošetření – třeba farmakologicky inertní cukrová pilulka nebo předstíraná operace. V tuto chvíli spočívá její hlavní vědecké využití v klinických testech jako východisko pro srovnání s jinou léčbou. Ovšem to, že lék není skutečný, ještě neznamená, že nefunguje. Právě proto se používá v testech: badatelé již roky vědí, že porovnání léčby pouze s nulovou léčbou je zavádějící.

Podání falešných analgetik může například zmínit pacientovu bolest. Podle studie z roku 2002 může mít předstíraný chirurgický zásah proti artróze v koleni stejné výsledky jako operace samotná. Účinky placeba navíc nebývají jen prospěšné, ale mohou pacientovi i uškodit. U pacientů, jimž lékař předepsal opiáty, ale berou placebo, se může objevit mělké dýchání, které je vedlejším účinkem skutečného léku.

Placebo není jen srovnávací ukazatel, ale i předmět zkoumání. Nejstarší vědecká akademie Royal Society věnovala šestnáctého května jeden svazek svých Philosophical Transactions právě této oblasti.

Podle profesora na Harvard Medical School Irvinga Kirsche, jenž napsal k tomuto  svazku předmluvu, z výzkumu vyplývá, že placebo je nejúčinnější u chorob, které jsou především duševního a subjektivního charakteru, a tento závěr podpořila i metaanalýza studií placeba, kterou provedli v roce 2010 výzkumníci z Cochrane Collaboration, organizace, která posuzuje účinnost lékařských postupů. Doktor Kirsch tvrdí, že když podáte depresivním pacientům pilulku placeba, dosáhnete prakticky stejného účinku, jako když jim předepíšete nejmodernější antidepresiva.

Bolest je další neurologický symptom, který se dá léčit placebem. Tady sílu účinku ovlivňují pacientova očekávání. Když někomu řeknete, že mu podáte morfium, úleva od bolesti bude větší, než když mu řeknete, že mu dáte aspirin – přestože v obou tabletách nebude víc než cukr. Při zobrazení mozku vidíme, že tato lest v něm podněcuje tvorbu přirozených chemických látek působících proti bolesti. Karin Meissnerová z Univerzity Ludvíka Maxmiliána v Mnichově dochází ve studii uveřejněné v Philosophical Transactions k závěru, že léčba placebem dokáže působit na autonomní nervový systém, který řídí nevědomé funkce jako puls, krevní tlak, zažívání a podobně. Důležitou roli hraje i dramatičnost podání. Injekce placeba jsou účinnější než tabletky placeba, ale ze všeho nejúčinnější je fiktivní operace. A čím optimističtěji působí lékař při výkladu o účincích předepisovaného placeba, tím je pravděpodobnější, že placebo na jeho pacienta příznivě zapůsobí.

I přes sílu placeba se jej mnoho konvenčních doktorů střeží předepisovat. Mají obavy, že tím podvádějí své pacienty. Ted Kaptchuk a jeho kolegové na Harvard Medical School při zkoumání syndromu dráždivého tračníku potvrdili fascinující zjištění, že účinky se mohou dostavit, i když se pacienti dozvědí, že jsou léčeni placebem.

Doktor Ernst uvádí, že alternativní léčitelé na rozdíl od svých konvenčních protějšků dokážou placebo efekt skvěle využít. Svým zákazníkům poskytují dlouhé, nenucené konzultace (přesně ten empatický přístup k pacientovi, s nímž mají uhonění moderní lékaři problémy). Své léčbě navíc absolutně věří a provozují ji často s velkolepou a uklidňující obřadností. Už jen to může jejich pacientům prospět, ačkoli magnety, krystaly a ultrazředěné roztoky jsou samy o sobě naprosto k ničemu. 

© 2011 The Economist Newspaper Limited. All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Respekt.
Článek v angličtině najdete na www.economist.com.