Dominik Stroukal: Zadlužování vede k bídě a hrozí odliv mozků

Po rozhovoru míříte do školy za studenty. Kde a co učíte?

Učím na Metropolitní univerzitě Praha, což je soukromá univerzita, jedna z těch větších. Mám tam svůj vlastní program Digitální ekonomika a svoje studenty, o které se starám a moc mě to baví. Nakonec po tom všem, co jsem v životě zkoušel, jsem tady nejspokojenější.

Nemáte pocit, že dnes na školy přicházejí lidé, kteří se bojí budoucnosti? Nebo vaši studenti obavy nemají, protože zaměření na digitální ekonomiku zaručuje uplatnění?

Rezignoval jsem na to, že dokážu odhadnout, který obor bude důležitý. A myslím si, že doba je tak rychlá, že to ani moc nejde. Samozřejmě, asi si dokážete představit, že medicína bude potřeba vždycky. Ale v humanitních vědách je to složitější. Co se však rozhodně děje, je přechod od nabývání lidského kapitálu k sociálnímu kapitálu, který je o něco trvalejší a má svoje výnosy. Mám pocit, že dnes záleží méně na tom, že se člověk nabifluje nazpaměť čísla, ale víc na tom, že se nebojí jít do společnosti, nebojí se ptát, nebojí se poskládat kontakty dohromady, aby mu pomohly zvládnout nové věci. Samozřejmě nemůžeme opomenout lidský kapitál zcela – něco se musí učit, nějaké základy. Ale nedává smysl teď studentům říkat, po čem bude poptávka za 20 let. Záleží mi spíš na tom, aby chápali širší schémata a znali lidi, kteří se umějí rychleji přizpůsobovat, a aby se nebáli někomu zavolat, napsat, když budou potřebovat. Klíčový je ten sociální rozměr.