Říkali mi, že tu umřu hlady

Většina návštěv, která si doma u známého britského novináře Edwarda Lucase potřebuje odskočit, očima dříve či později spočine na první stránce novin The Independent. Je už dost zažloutlá, byla vytištěná před dvaceti lety. Hlavní článek opatřený velkou fotografií z demonstrací v Československu roku 1989 napsal právě Lucas a jeho umístění na toaletě neznamená, že by na něj nebyl hrdý. Naopak – tady ho nikdo nemůže přehlédnout. Lucas byl v posledních měsících totality jediným západním reportérem, který tu dlouhodobě působil, a jeho reportáže z přelomových revolučních dnů patří k tomu nejlepšímu, co šlo o Československu na Západě číst.

Do Československa jste přijel jako britský reportér v lednu 1989. Byla to vaše první návštěva země?

Ano. Někteří moji přátelé Československo navštívili, můj otec tu také byl, já ale nikdy, ani jako turista. Mé první seznámení s komunistickým Československem bylo právě až v lednu 1989, kdy jsem si v Praze vyzvedával novinářskou akreditaci.

Měl jste nějakou bližší představu, jak vypadá země, do které se vydáváte? Psal jste o ní předtím?

Měl jsem československé přátele v Londýně, v osmdesátých letech jsem pracoval jako novinář pro BBC World Service a o událostech v Československu jsem pravidelně psal. Pamatuju si například, že jsem měl v roce 1987 právě službu, když se Miloš Jakeš stal generálním tajemníkem ÚV KSČ. Natáčel jsem v té době telefonickou reportáž s Jiřím…