Ranní postřeh Věry Jourové: Jeden dík a jeden vzkaz Zdeňku Svěrákovi

Pan Zdeněk Svěrák slaví devadesátiny a Divadlo Járy Cimrmana šedesát let od založení.

Větší pozornost jim v posledních dnech věnovaná ve mně vyvolává vděčné vzpomínky na řadu situací, kdy mi jejich humor pomáhal.

Když jsem v roce 2014 přišla do mezinárodní instituce, kde pracují lidi minimálně 28 národností, učinila jsem pokus pomoct si "Cimrmanem" při jednání o plánu na vylepšení Evropy novým řetězcem regulací. Pamatuji si to velmi živě: kulatý stůl, nejmíň 50 vlivných politiků a úředníků, předpoklad, že všichni budeme mluvit odborně, naučeně, předvídatelně.

Jenže mně nadprodukce evropských předpisů hodně vadila (a vadí) a nemlčela jsem. Rozhodla jsem se ji přirovnat k hromadění horníků v dole. Výtah fungující na geniální Cimrmanově myšlence, že sjíždějící horníci jsou najezení a tudíž těžší než ti hladoví po šichtě, co se mají vahou těch horních dostat na povrch. Fungovalo to, stejně ale muselo jet dolů o jednoho víc, aby došlo k převážení. A tak se dole v dole horníci hromadí a systém se nutně musí jednou zadrhnout. Což se může stát i při hromadění ne zcela nezbytných evropských předpisů.