Petr Bittner: Levice stojí za prd – ale taky to má těžké

Česká politika dnes působí, jako by se neustále o něčem hádala – a přitom se vlastně nehádala o nic podstatného. Kulturní války jedou na plné obrátky, hodnoty, identita, symboly, to všechno má své pevné místo v každé debatě. Co naopak zůstává zvláštně mimo, je spor o to, kdo má v téhle zemi skutečnou moc, jak se k ní dostal – a jak ji případně trochu přerozdělit, aby jí pár jedinců nemělo příliš, zatímco většina životů se propadá do bezmoci.

To bývala tradiční disciplína levice. Jenže ta z české politiky prakticky zmizela. Po volbách v roce 2021 se do Poslanecké sněmovny poprvé od roku 1989 nedostala ani sociální demokracie, ani komunisté. A žádné menší a mladší levicové strany se zatím nemají k tomu, aby tradiční levici na české mapě nahradily. A tak se ani po posledních volbách v říjnu 2025 žádná tradiční levicová síla nevrátila – čestnou (a v klasickém pravolevém pojetí spíš teoretickou) výjimkou jsou dvě Zelené poslankyně. Česká politika tak už dlouho funguje v prostoru, kde se takřka nevede spor o rozdělení bohatství, jehož vliv na celou demokracii je přitom naprosto stěžejní. A distribuce moci v české společnosti tomu bohužel odpovídá.

Mohlo by se zdát, že levice prostě prohrála. Podmínky, ze kterých vzešla, se však vinou jejího vytrácení stávají čím dál palčivějšími. Jak je to možné? Co když zkrátka levice narazila na hranice toho, o čem se v dnešní demokracii vůbec smí rozhodovat?

Americký politolog Jeffrey Winters popisuje demokracii jako systém dvou os. Na té horizontální se odehrává většina politických konfliktů – témata, o nichž se můžeme hádat donekonečna. Na té vertikální se pak rozhoduje o rozdělení bohatství. A ta bývá v praxi zvláštně chráněná. Ne přímým zákazem – spíš neviditelným konsenzem, že tady se konflikt vést nebude. Winters připomíná americký výzkum Gilense a Page, kteří analyzovali tisíc zásadních politických témat řešených na federální úrovni. A zjistili, že když na něčem bohatým skutečně záleželo, měli voliči „jen nepatrný, téměř nulový či statisticky nevýznamný vliv na veřejnou politiku“.