Už neplatí, že stačí se snažit. Pocit, že systém je nespravedlivý, se bude šířit i ve střední třídě

Mantra tvrdé práce, díky které se mohou lidé dostat ke kvalitnímu životu, je v Česku hluboce zakořeněná. Není divu, jako někdejší i současná průmyslová velmoc má velká část obyvatel osobní zkušenost s náročnou prací v továrnách, nebo dokonce v dolech. Za minulého režimu s tím byly spojené určité životní jistoty, po změně na demokratický kapitalismus zase veřejný prostor ovládlo přesvědčení, že každý může s dostatkem snahy uspět ještě o trochu více; nad rámec životních jistot, jako je stálá práce, stabilní domov a občas nějaká ta dovolená. 

Co platilo v omezené míře za socialismu a z rozvolněném formátu za raného kapitalismu, neplatí už tolik v současné době. Samozřejmě, životní úroveň v Česku je stále fenomenální, některé aspekty života se ale za posledních 35 let posunuly takovým směrem, že se nelze divit frustraci části společnosti - zejména té mladé a nemajetné. 

Stačí se podívat na ceny bydlení. Podle dat České národní banky na vlastní bydlení pomocí hypotéky dosáhnou domácnosti, jejichž celkový čistý příjem je 93 tisíc korun - ještě před šesti lety to bylo “jen” 54 tisíc. Rozdíl je značný, růst úrokových sazeb a cen nemovitostí vytvořily prostředí, ve kterém dosáhne na vlastní bydlení bez podpory majetné rodiny pouze velmi bohaté domácnosti. V loňském roce by to znamenalo, že na hypotéku by těsně dosáhli jen domácnosti dvou lidí, kteří brali alespoň 65 tisíc korun hrubého, což je částka, na kterou dosáhne málokdo. 

Důvodů je samozřejmě řada, napsány o nich byly stohy článků a knih. V posledních letech se kvůli špatné regulaci málo stavělo, na trhu tedy chyběly nové nemovitosti, zároveň se do Česka jen za posledních 15 let přistěhovaly stovky tisíc lidí ze zahraničí, kteří zde pracují a bydlí, což samozřejmě zvyšuje poptávku po bydlení. A v neposlední řadě se z bytů a domů stal velmi oblíbený investiční nástroj.