Když Rusové narušili naši hranici, byli jsme u nich do několika minut. Nic nám neunikne

Místo, kde lze dnes v Evropě jediným krátkým pootočením hlavy nejjasněji zahlédnout symboly krásy a šílenosti současné doby vedle sebe, leží u gigantického jezera Peipus v Estonsku. A možná právě toto snadné rozpoznání možností dostalo Estonce momentálně na špici ve výdajích na obranu: nechtějí ztratit nic z toho prvního a co nejvíc se vyhnout tomu druhému.

Je to děsivé

„Nezlobte se, ale budu se vám věnovat o chvilku později. Tohle je historický okamžik, u toho musím být,“ říká mi Reili Tooming, místostarostka malého městyse Mustvee, zatímco nespouští svůj zrak ze zářivě bílé lodi, kterou právě jeřáb pokládá na hladinu jezera Peipus. „Naposledy jsme tu takovou loď měli v sedmdesátých letech, jezdila s výletníky i na druhou stranu hranice, do Ruska. Pak kvůli stáří musela skončit a dlouho tu nebylo nic, až teď jeden zdejší podnikatel nechal postavit novou, a my se těšíme, že to sem v létě přiláká víc turistů.“

Ne že by jich v Mustvee bylo málo. Od jara do konce léta se tu střídají zástupy – cyklisti a motorkáři a milovníci letního koupání v temných vodách jezera, jež daly název i samotnému Mustvee, nicméně loď, jak Reili Tooming doufá, může být pro některé z nich důvod se tu zdržet i přes noc, což by Mustvee přineslo vyšší příjmy z turistického ruchu. Na rozdíl od dávného předchůdce bude mít ovšem tento parník jiný jízdní řád, a Rusko v něm už nebude. Po ruské agresi proti Ukrajině omezili Estonci jakýkoli kontakt se svými východními sousedy na minimum a vzhledem k častým výhrůžkám je tady pokus Moskvy o invazi často přetřásaným scénářem. „Nemyslím si, že válka dorazí až k nám, ale nic nelze podcenit. Takže součástí nové školy, kterou stavíme, bude i kryt,“ říká Reili Tooming.