Ivan Gabal: Bereme bezpečnostní hrozby ještě vážně?

Je dost důvodů mluvit o obraně státu. Málo z nich je pozitivních. Ohrožení viditelně rostou, s nimi i přímé ataky – bombové výhružky, které nutí přistávat civilní letadla, nebo kybernetické útoky na civilní cíle jako supermarkety.

Dosud není vidět srozumitelná odezva státu, aby nepřátelům dal najevo, že jsou identifikováni a mohou být potrestáni. Bezpečnostní instituce našeho státu se zatím chovají, jako by se nic nedělo. Míním jak postup v obranných kapacitách, tak komunikaci s občany. Ani nehlesnou. Leckomu to asi přijde normální – jako „nepanikařit“ nebo „klid na práci“. Vzhledem k růstu rizik to za normální nepovažuji.

Navíc nepřímé kroky nás spíše vzdalují od spojenců a v obraně nás jednoznačně odkrývají. Neúčast na spojeneckém cvičení v Polsku, kde se rodí možnosti obranných garancí s ukončením války na Ukrajině. Nebo odvolání zkušeného velitele kybernetických sil za to, že cvičně armáda monitorovala proruské intervence ve veřejné komunikaci u nás? Trestáme vojáky za ochranu suverenity veřejného života? Navíc je postih snižující bezpečnost servilním ustupováním ministra členovi výboru pro obranu Poslanecké sněmovny?

V některých spojeneckých zemích se z úrovně vlády, tajných služeb nebo odpovědných rezortů zveřejňují pravidelná hodnocení bezpečnostní situace, kde jsou hrozby pojmenované. Hodnocení se týkají míry rizika, případně aktérů, formulují kroky, které rizika sníží. V jiných zemích vojenští velitelé veřejně definují, co se bude dít, pokud k vojenskému napadení dojde. Nedávno se takto vyjádřil jeden z velitelů letectva ve Skandinávii. V Moskvě si následně mohli udělat představu, co jim odvetný letecký útok zničí. A všimněme si, že již dnes ukrajinské drony zasahují strategické energetické cíle v celém Rusku, které se těžko brání. Možná proto Kreml vidí řešení v expanzi války a v aktivním ohrožení dalších zemí. Eskaluje.