Zprávy, které Babiš dostává

„Zprávy, které dostávám, nejsou úplně pozitivní,” prohlásil Andrej Babiš v neděli na televizi Prima. Myslel tím zprávy o Miroslavu Pochem, který podle něj kvůli tomu nemůže být ministrem zahraničí. Od koho dostává zprávy a jaké, odmítl už předseda vlády prozradit.

Řekl by Babiš něco takového o funkcionářovi z ANO? Třeba: „Zprávy, které dostávám o ministrovi dopravy Ťokovi, nejsou úplně pozitivní…” Pokud by tak učinil, všichni by to logicky považovali za účelový (a podpásový) mocenský manévr s cílem zbavit se nepohodlného ministra. Stejně podpásově je třeba chápat poznámku mířící na Pocheho.

Obrat „zprávy, které dostávám” použitý proti politickému spojenci nebo soupeři je na úrovni věty „vysloužil si kritiku na Facebooku”. I ta se používá, pokud nemáme dost skutečných argumentů. Na Facebooku se přece kritizuje všechno - stejně jako můžeme do značné míry dostávat „zprávy”, jaké se nám zlíbí. Záleží pouze na zdrojích, jež vyhledáváme a bereme v potaz.

To samozřejmě neznamená, že působení Pocheho je „úplně pozitivní”. Jenže kdo z dnešních ministrů a ministryň by si vysloužil „úplně pozitivní” hodnocení? A existuje vůbec v reálném životě něco takového? Řekli by všichni - nenasazujme laťku vysoko - třeba v Agrofertu, že působení premiéra Andreje Babiše je úplně pozitivní? Tipněme si, že nikoliv, jenže Babiš není na rozdíl od Pocheho ministrování premiérem jen jako a nelze ho tak snadno zbavit.

Česko dnes jistě řeší větší lapálie, než je slovník předsedy vlády. Přesto stojí za zmínku, že obrat „zprávy, které dostávám” použitý v politickém boji bez dalšího vysvětlení je trapný, podlý a nedůstojný pozice, kterou teď Babiš ne úplně pozitivně zastává.