Proč politika „pomsty“ nefunguje

Zaměstnanci veřejnoprávních médií vstoupí do výstražné stávky. A to je velká věc. Situace v České republice se rychle zhoršuje, snaha ovládnout či alespoň oslabit kontrolní instituce probíhá na více frontách, na média je „jen“ více vidět. Vzhledem k tomu, jaké tempo destrukce fungujícího systému nabírá a jaká rétorika to provází, je třeba si pojmenovat, o co se tu hraje a jak se k tomu postavit. 

Politika, která je motivována pomstou, jak to předvádí kabinet Andreje Babiše, nikdy nedopadne dobře, a nakonec se obrátí proti těm, kteří jí fandili. Brexit byl mimo jiné hlasováním proti elitám, médiím, odborníkům, ti se totiž vykreslovali jako jediní vítězové členství v Evropské unii. Dnes, deset let od schválení brexitu, je na tom Velká Británie ve většině ukazatelů hůře.

List The Guardian v analýze popsal situaci následovně: „Odborníci se shodují, že dlouhodobé prognózy se naplnily: ekonomika je výrazně menší, než by jinak byla, obchod utrpěl, podnikatelské investice a růst produktivity se zastavily a rodiny jsou v průměru o tisíce liber ročně chudší.“ Většina občanů by proto dnes dávala přednost opětovnému členství. Kdo za to může? I voliči.

Maďaři drželi několik volebních období u moci Viktora Orbána, protože měl obyvatele chránit proti liberálům, Bruselu, stavěl se do role obránce tradičních hodnot. Výsledkem jeho vládnutí je to, že země zaostává téměř ve všech parametrech za zbytkem Evropy. Když Orbán prohrál volby, najednou jako by lidem spadly pomyslné růžové brýle, a i jeho stoupenci žádají postavení bývalého premiéra před soud. A kladou si otázku, proč se země nechala padnout tak hluboko. Orbán ji chránil proti neexistujícímu nebezpečí, a země zaostávala. Protože to umožnili voliči.