Františka Plamínková se nebála nikoho a ničeho
Na otázku, co by udělala dnes, existuje jedna jasná odpověď
Čtete jeden z našich newsletterů. Přihlaste se k jejich odběru a budou vám chodit do e-mailové schránky. Máte z čeho vybírat. Silvie Lauder píše newsletter V pasti pohlaví, Markéta Plíhalová pak Jednotku intenzivní péče. Světovému dění se věnuje newsletter GARRIGUE, domácí politice newsletter PLAMÍNKOVÁ. Pomezí byznysu a politiku popsiuje Sečteno, podtrženo, který připravuje Filip Zelenka.
Na notebooku mám několik nálepek: jedna mi připomíná, že mám vždy „chodit s hlavou vztyčenou“ jako Milada, druhá mě nabádá, abych kladla otázku „co by udělala Františka“. Františka Plamínková by si samozřejmě nevěděla rady se všemi problémy specifickými pro rok 2025, i když si myslím, že by se v nich rychle zorientovala – Elonu Muskovi by nejspíš napsala ostrý otevřený dopis a Roberta Fica by zajela konfrontovat osobně.
Přesto lze ze života významné české učitelky, političky a aktivistky, od jejíhož narození uplynulo ve středu 150 let, čerpat inspiraci pro dnešní dny. „Plamínková se nikdy nikoho a ničeho nebála,“ píše Albína Honzáková v textu, který uvozuje obsáhlý sborník Kniha života: práce a osobnost F. F. Plamínkové vydaný u příležitosti šedesátých narozenin Františky Plamínkové v roce 1935. Cynickou námitku, že v podobném svazku budou samé oslavné superlativy, vyvrací přímo život.
V době, která dívkám střední třídy doporučovala „trochu němčiny, frančiny, břinkání na klavír, šití a střádání výbavy“, jak to shrnul TGM, projevovala vášeň pro matematiku, četla Zolu či Dostojevského a zajímaly ji pracovní podmínky dělníků v pivovaru, nedaleko něhož s rodinou v Praze bydlela. Jako studentka učitelského ústavu se nezdráhala upozornit učitele matematiky na chybu ve výpočtu či se ohradit na hodině náboženství proti přezíravým poznámkám na adresu jejího oblíbeného Jana Husa.


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu