Existuje mnoho krásných chasidských anekdot, ale tuto mám zvlášť rád: Rabi Elimelech se ve své drožce ubírá k příteli do vedlejší vesnice, když tu si všimne, že za vozem se shromáždilo množství lidí. Co se děje? ptá se poplašně vozky. Inu, lidé chtějí následovat moudrost, odvětí ten, snad aby rabimu zalichotil. Ale to já bych přece taky moc rád! vykřikne rabi, načež vyskočí z vozu a společně s dalšími následuje prázdný kočár.
Je to dokonalý příběh. Vystihuje přesně, že zatímco většina lidí si moudrost spojuje s životním naplněním, moudrý člověk ví, že vést ho může hlavně prázdnota. V naší kultuře je to samozřejmě mimořádně kontraintuitivní: představa, že hodnota vzniká kumulací, je jedno z nejhlubších přesvědčení, která si s sebou neseme, nehledě na to, zda je řeč o majetku, vzdělání nebo tvorbě. Jenže právě proto se hodí prozkoumat opak. Nejde jen o to, že méně je někdy více. Buďme aspoň na chvíli radikální: co když nic může být vše?
Variantu onoho chasidského příběhu vypráví americký psychoterapeut Thomas Moore ve své novince Výmluvnost ticha, kterou vydalo nakladatelství Portál v překladu Pavla Kolmačky. A připojuje několik desítek dalších příběhů mířících zhruba stejným směrem. Nevlastnit, nevědět, nehodlat, nemluvit, neovlivňovat, to vše vytváří zvláštní kvalitu, na niž jsme v naší hromadící kultuře zapomněli.
Z rubové strany
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
