Havel mi říkal, že jsem jeho zpovědník. V závěru života byl nasměrován k Bohu

V minulosti jste si postěžoval, že se vás novináři ptají pořád na totéž – Chartu 77, Listopad 1989, postoj k celibátu či antikoncepci. A říkal jste, že se vás nikdo nezeptá na vaši víru. Kdy jste tedy uvěřil v Boha?

Moji rodiče byli věřící, ve víře mě vychovali. V dospívání jsem s tím ale přirozeně nemohl vystačit, takže jsem sám začal hlouběji přemýšlet a snažil se rozvíjet svou duchovní oblast dál. A to se děje až do dneška.

To znamená, že nenastal okamžik, kdy byste si řekl: Musím si rozmyslet, jestli doopravdy věřím?

Tuto otázku si kladu v podstatě pokaždé, protože bych nechtěl na duchovní cestě žít jenom ze setrvačnosti. Na mnohé otázky člověk nemá jasnou odpověď, a přesto si řekne – ano, jdu ve víře dál. Je to živý proces, ne jednou provždy hotová skutečnost, jinak by se z víry mohla stát ideologie.