Album týdne: Blood Orange natočil delikátní album, které vás přiměje k návratu domů

Hudební dráha Devontého Hynese je plná klikatých zatáček. Debutoval v půli nultých let v divokém britském dance-punkovém triu Test Icicles. Následně přesídlil do Nebrasky a pod hlavičkou Lightspeed Champion vydal dvě alba inspirovaná americkým písničkářstvím a country. Ani u tohoto žánru dlouho nezůstal a po příchodu do Brooklynu založil svůj nejslavnější projekt Blood Orange, v němž dal průchod své lásce k elektronice a R&B a hudebně zachytil tep multikulturního New Yorku. Tuto metropoli ale Blood Orange teď také opouští a vrací se do rodného kraje na okraji Londýna, aby se zde na pastorálním zadumaném albu Essex Honey vyrovnal s matčinou smrtí, našel klid a dotknul se svých kořenů.

Blood Orange se na současné popové scéně těší poměrně výsadnímu postavení. Spolupracuje s velkými hvězdami jako Mariah Carey nebo Kylie Minogue, případně jej do svého seriálu Jsme, jací jsme angažoval režisér Luca Guadagnino. Nevysloužil si to tím, že by byl osvědčený hitmaker, jeho kvalita spočívá v tom, že dokáže velkým komerčním věcem propůjčit cool faktor typický spíš pro alternativní scénu. Na Essex Honey se to projevuje tím, že se deska jen hemží množstvím renomovaných hostů: od populárních Lorde a Caroline Polachek až třeba po Brendana Yatese z hardcorové kapely Turnstile, avantgardní písničkářku Mabe Fratti, nebo dokonce spisovatelku Zadie Smith.

Nikdo z nich tu není proto, aby zářil, všichni jsou spíše střípky v pečlivě složené skládačce subtilních melodických písní, které se přelévají jedna do druhé. „Jakmile mlha začne padat a město dýchat, vezmi mě pryč od rozbitých světel. Mohlo by se stát, že jsi ještě naživu? Vezmi mě na venkov, zkusím se schovat v polích. Další ráno bez tebe, kdy přemýšlím, kam se poděl náš čas,“ přemítá Hynes v rozpité skladbě Countryside, která je stejně jako následující The Last of England věnovaná vzpomínkám na matku i rodný dům v Ilfordu, který opustil během dospívání.

Essex Honey je delikátní album plné jemných zvuků i slov a ukazuje, že nic nás nedonutí vrátit se domů tak naléhavě a spolehlivě jako smutek.