Nakažlivá síla netolerance

Na odlehlém místě v americkém státě Arkansas stojí několik nových domů a staví se základy dalších. Vzniká tu komunita Return to the Land. Kdo se sem chce nastěhovat, musí si koupit podíl, který mu umožní začít stavět. Peníze nejsou ale jedinou podmínkou ke vstupu do komunity. Adepti musí být bílí. Ve Spojených státech už téměř šedesát let platí zákon, který podobné chování zakazuje, „osadníci“ ale podle reportérů The New York Times cítí, že doba se mění. A to v jejich prospěch.

Když jsem byl před dvaceti lety ve státě Mississippi nedaleko města Jackson, vyprávěli nám – skupince novinářů z Evropy – o místním emancipačním boji za rovnoprávnost. Bylo to strhující a často velmi bolestivé vyprávění afroamerických aktivistů, kteří zasvětili celý život boji za lidská práva. Když exkurze do historie skončila a vyprovázeli nás mezi krásnými vzrostlými stromy, které jsem do té doby znal jen z amerických filmů, jen tak mezi řečí nám ukázali v dálce skupinu domů a řekli: tam smí bydlet jen bílí.

Znělo to neuvěřitelně, jako rána palicí poté, co jsme několik hodin poslouchali, jak se postupem času situace zlepšovala. Taková diskriminace je možná? ptali jsme se. Podle zákona ne, ale prostě to tak je. Tehdy nám vyprávěli, že to nikde není vyřčené nahlas, nikde to není napsané, běloši si dávali pozor, aby na ně úřady nemohly, takže vymýšleli různé triky, které Afroameričanům bránily si domy koupit. 

Co se tedy dnes mění? Jak to, že osadníci z Arkansasu otevřeně vyprávějí, že jejich domov je jen pro bílé? Novináři z The New York Times citují z webu zaměřeného na fundraising komunity, že „musí kovat železo, dokud je žhavé“. Experti dodávají, že podobné aktivity podněcuje vědomí, že v Bílém domě a v nejvyšších patrech institucí země vidí zastánci segregace lidi, kteří mají jim blízké názory.