Jdu si tak po ulici a najednou mě napadlo, jak to mám dneska jednoduchý.
Kolik se mi toho honilo v hlavě před třiceti lety, když mi bylo osmnáct?
Jakejch starostí jsem pořád měla.
Jak vypadám? Není ta sukně moc krátká? Nemám tlustý nohy? Kouká se po mně vůbec někdo? Všichni vidí ten beďar na bradě.
Zavolá mi? Možná teď volá a já nejsem doma.
Hemingway řekl, že spisovatel má povinnost psát, dokud existuje na světě papír a tužka. A musí psát vždy pravdu. Pokud to okolnosti nedovolují, má si ji psát do šuplíku.
Furt nezvládám anglickej minulej podmiňovací způsob.
Máma bude děsně naštvaná, až zjistí, že jsem zase neumyla nádobí.
Zbytek textu Kateřiny Sidonové čtěte na jejím blogu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
