Dosud biodiverzitě škodili, teď o ni projevili nečekanou starost

Stráž nad Ohří se jedno letošní březnové ráno probudila do nemilého překvapení. Jejich fotbalové hřiště, které leží na okraji šestisethlavé obce a kde už se spíš než góly počítají snědené klobásy a vypitá piva při sousedských akcích, navštívila přes noc skupinka divokých prasat a travnatou plochu přeměnila v solidní oranici. Stejný osud potkal místní tříhektarovou soukromou louku a jeden sad. „Bude mě to stát několik tisíc korun za seno, které jsem mohl prodat. Víc mě ale štvou ty věci okolo,“ říká majitel louky Daniel Čabrada. „Za přemnožená prasata odpovídají myslivci, s nimi se ale nejde domluvit. Udržují vysoké stavy, aby mohli zorganizovat naháňky a pozvat si tam lovce ze Švýcarska. A když chci nahradit škodu, tak řeknou, ať se soudím.“

Pozemky uvnitř obce totiž nepatří do honiteb a poškození majitelé nemají automatický nárok na odškodnění. Starostka Stráže Jana Viková řešila s myslivci ničení obecních pozemků divokými prasaty už loni, také však příliš neuspěla. „Zdejší honitbu spravuje firma z Kolína, tady mají jednoho revírníka a ten odpovídá, že škody řešit nezvládne. Zajistí traktor a brány, aby se to uhladilo, ale to je všechno. Je třeba zredukovat stavy prasat kolem naší obce, to ale sám nezvládne.“

Podobných případů je v Česku hodně a všechny souvisejí s pravidly, která upřednostňují myslivce před vlastníky lesů nebo luk. Ti přitom už desítky let upozorňují politiky na potřebu změnit situaci, kdy české zákony stanovují příliš velké minimální rozlohy honiteb, tedy území, na nichž operují myslivecká sdružení vybavená velkými pravomocemi. V Česku jde o velikosti 500 hektarů (v Německu je to 75 hektarů, v Rakousku 115 hektarů), takže až na hrstku největších vlastníků lesů si nikdo nemůže dovolit zřídit vlastní honitbu, v níž by si rozhodoval o chování vůči zvěři sám, a musí se svými pozemky vstoupit do honitby, kde o lovu zvířat rozhoduje honební společenstvo, tedy myslivci.

Jejich pohled na situaci v lese je však výrazně jiný. Zatímco v zájmu vlastníka, jemuž záleží na obnově lesa, je udržovat nízké stavy zvěře, aby nedošlo k poškozování mladých stromů, myslivci jsou rádi, když je v lese co lovit. Takže vytvářejí vysoké stavy lovné zvěře a výsledkem jsou nejen obrovské škody na obecním i soukromém majetku, ale také na přírodě. „Prase žere všechno a škody nejen na zemědělské půdě, ale i na rostlinách, drobných savcích, ptácích hnízdících na zemi jsou enormní,“ říká mluvčí Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) Karolína Šůlová. Počet divokých prasat přitom vystoupal pod dohledem myslivců do extrémních hodnot: v roce 2024 se počítalo pro celé Česko s necelými sedmdesáti tisíci prasaty, pouze těch ulovených bylo nakonec bezmála dvě stě tisíc. Český svaz ochránců přírody proto odhaduje, že ve zdejších lesích může žít až milion prasat divokých.