Zemřel Milan Knížák: výtvarný vizionář, kterého lidé buď milovali, nebo nenáviděli

V našich moderních kulturních dějinách nenajdeme příliš mnoho tak rozporuplných postav, jakou byl Milan Knížák. Na jeho - ať už pozitivním či negativním - přínosu scéně se lidé neshodovali za jeho života a jistě se na něm neshodnou ani dnes, kdy ve věku 86 let tento geniální výtvarník, nezapomenutelný pedagog a autoritářský ex-šéf Národní galerie zemřel.

Prosím, kokrhejte

Na aktuální výstavě Barvy nesouhlasu v Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích jsou k vidění některá Knížákova díla z konce šedesátých let. Výstava mapuje zdejší výtvarnou scénu, která se odmítla sklonit před komunistickým režimem a i v totalitní době se řídila čistě tím, čím se chtěli výtvarníci a výtvarnice zabývat – nikoli tím, co po nich chtěla strana a vláda. I v tomto svobodomyslném proudu přitom Milan Knížák představoval zcela svébytnou jednotku, která byla v chápání oné umělecké svobody proti většině lidem ještě o pár kroků napřed.

Minimálně od 16. prosince 1964. Tehdy byl čerstvě vyhozen z Akademie výtvarných umění a pražskou veřejnost šokoval svou akcí u zdi Právnické fakulty, kde si na chodník položil kus papíru. Lehl si na něj s knížkou, každou přečtenou stránku vytrhl, aby je na závěr své akce Demonstrace jednoho na ulici obřadně spálil. Bylo mu čtyřiadvacet a možná se ještě najdou pamětníci, kteří tehdy vyslyšeli jeho výzvu napsanou na vedle postavené ceduli, aby „při procházení kolem tohoto místa kokrhali.“