Přestane nejbohatší Čech sponzorovat ruskou válku proti Ukrajině?

Počátkem srpna uplynou tři měsíce od chvíle, kdy český velkopodnikatel Daniel Křetínský, od minulého roku s jměním 390 miliard korun nejbohatší Čech, dosáhl významného rozšíření svého impéria: po sedmi letech snažení se mu podařilo získat většinový podíl ve světoznámé společnosti Metro AG, která provozuje velkoobchodní řetězec s potravinami stejného jména (v Česku funguje pod názvem Makro).

Kromě silné značky s více než 600 pobočkami tím ale na soupis svého vlastnictví přidal i zdroj možného bolení hlavy. Metro je totiž shodou okolností také firma, která i tři roky od vypuknutí celoplošné invaze působí v Rusku, a platí tak tamnímu systému daně, za což se na Ukrajině ocitla na seznamu „sponzorů války“.

Rusko neopustíme

Když se novináři v roce 2023 ptali Křetínského, který v té době držel v Metru AG menšinový podíl, co říká na angažmá firmy v Rusku, krčili jeho tiskoví mluvčí rameny: pan Křetínský a jeho obchodní partneři nemohou kvůli velikosti svého podílu mluvit do strategických rozhodnutí, a nechávají je tudíž na vedení společnosti. Nadnárodní společnost s německými kořeny v té době provozovala v Rusku 90 poboček s deseti tisíci zaměstnanci a ročně v jejích obchodech Rusové nakoupili zboží v hodnotě 61 miliard korun, což z hlediska zisku řadilo tamní trh mezi ty nejdůležitější pro celou firmu.

Na těchto faktech se nic nezměnilo ani o dva roky později za situace, kdy se z menšinového vlastníka Křetínského stala ziskem 67 procent akcií rozhodující autorita podnikové strategie. „V současné době se naši zástupci aktivně seznamují s detailní strukturou, provozními procesy a dlouhodobou strategií společnosti Metro AG, která operuje na více než 30 trzích po celém světě,“ odepsal na konci května Křetínského mluvčí Daniel Častvaj na dotaz Respektu, co nový majitel udělá se sponzorováním války.

„Strategická rozhodnutí, která můžeme realizovat prostřednictvím účasti na valné hromadě a v dozorčí radě, budou přijímána v následujících měsících, a to na základě důkladného posouzení všech klíčových aspektů činnosti společnosti,“ doplnil neurčitě. Na další dotaz o dva měsíce později v červenci Častvaj odpověděl, že platí jeho předchozí odpověď.

Metro AG tak zřejmě svou ruskou misi jen tak neukončí. Společnost v minulosti tvrdila: jsme na ruském trhu, ale neinvestujeme do něj, jen ho udržujeme. Za poslední dva roky firma v zemi Vladimira Putina podle dostupných čísel proinvestovala kolem dvou miliard korun. To je sice výrazně méně než v ostatních regionech (například v Německu do svých sto poboček investovala 9,5 miliardy), na druhou stranu to ale určitě není zanedbatelná částka.

Zároveň je potřeba dodat, že kdysi německý úspěšný hegemon Metro AG neprožívá z hlediska svého byznysu nejlepší roky; zisky střídavě stagnují a klesají – i tak se ale celkové tržby pohybují v úctyhodných hodnotách, za minulý rok celá korporace utržila kolem 34 miliard eur.

Křetínský tak do svého vlastnictví získává společnost, která mu nezačne okamžitě vydělávat, naopak do ní bude muset investovat. Když se mu to ale povede, bude mít k dispozici atraktivní dílek do svého rozsáhlého portfolia, ve kterém jsou v současné době firmy z těžkého průmyslu, energetiky, logistiky nebo médií.

V Rusku napořád, nebo ne?

„V tuto chvíli se nacházíme v momentu, kdy velká část západních společností, zejména těch s flexibilnějším kapitálem, ruský trh opustila, případně své aktivity na ruském trhu zmrazila,“ říká analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček spolu s konstatováním, že část firem „z oportunismu či neschopnosti se z Ruska finančně vyvléct“ prostě válečnou zemi neopustila.

Metro AG samozřejmě není jedinou korporací, která po zahájení invaze pokračovala v podnikání v Rusku – z těch známých můžeme připomenout třeba řetězec Globus, banku Raiffeisenbank nebo prodejce oblečení New Yorker. V Rusku zůstávají i některé české firmy skrze své dceřiné společnosti, produkty dalších tuzemských společností se zase na ruský trh dostávají oklikou, například přes středoasijské republiky.

I tři roky od vypuknutí celoplošné ruské invaze však stále dochází k odchodům některých firem ze země, takže ani když nějaká firma neodešla bezprostředně v reakci na ozbrojený konflikt, nemusí to znamenat, že zůstane v Rusku navždy.

„Z hlediska tlaku na západní společnosti jsou viditelné nejen ukrajinské aktivity, ale také velká aliance hráčů stojících za B4Ukraine, která dokáže vyvíjet tlak i na velké globální hráče typu Mondelēz nebo Cadbury a další,“ říká Havlíček. „Prakticky každý měsíc od počátku velké ruské agrese proti Ukrajině přitom evidují alespoň nějaký úspěch z hlediska stažení západního kapitálu z ruského trhu, jakkoli je jich v průběhu času méně.“ Jestli to bude i případ společnosti Metro AG pod Křetínského patronátem, ukážou blízké měsíce.