Ranní postřeh: Češi jsou přece slušní, civilizovaní lidé

Při pohledu na politické billboardy a sociální sítě to teď tak nevypadá, ale překročit hranice Čech, Moravy nebo Slezska znamená vstoupit do světa slušných, skromných a umírněných lidí, po všech stránkách civilizovaných. Alespoň si to o nás po generace říká maďarská intelektuální elita, a to je co říct, protože Maďaři mají kvůli dějinám spoustu důvodů Čechy nenávidět, a taky to dělají. Ale zjevně pořád platí, že komu čest, tomu čest.

Když přední esejista a disident György Konrád v roce 1990 přijel do Prahy, pochvaloval si, že tu nevidí “uraženou nevraživost a pokřivené chvastounství” jako doma, a taky tu zcela chyběla maďarská “hlučná a hrubá samolibost”. Všichni byli milí a skromní. O padesát let předtím jeden učiněný symbol umírněnosti, středostavovský spisovatel Sándor Márai, pochodoval rodnými Košicemi, které jeho stát dostal od Hitlera jako odměnu za spojenectví. Pochodoval ulicemi jako zástupce inteligence v podivném průvodu, který tehdejší maďarský režim vystrojil. Připadal si jako hlupák. V ten moment taky hlupák byl. Věděl, že jsou všem k smíchu. I portýři v hotelu hleděli svrchu na vyšňořené důstojníky. Ne protože by tamní personál byl obzvlášť rafinovaný. Šlo o něco cennějšího. Čechoslováci za sebou měli dvacet let opravdového občanství, a znali svou hodnotu lépe než uřvaní maďarští podplukovníci.

Zpátky do dneška a současné kampaně: v tomhle ráji skromného sebevědomí je velmi lákavá vulgarita. Odhlédnuto od jednotlivých programů, podstatná část politické scény provozuje programově vulgární styl. Stačilo! je vulgární. SPD je vulgární. Motoristé jsou také záměrně vulgární, jen trochu jinak. Většina předních postav ANO nejsou hrubiáni. Ale Andrej Babiš je vulgární, stejně jako všichni předchozí, a tím to přebíjí. Dobrých padesát procent z nás chce volit lidi, kteří chtějí ostatní “nakopat do prdele”, chtějí jim “dát loket”, chtějí je vykastrovat a neustále fňukají a lžou. Asi to tak chceme, protože odmítat euro, chtít víc referend, odmítat zbrojit, rušit Green Deal, slibovat ráj na zemi, to všechno by se dalo dělat i na úrovni, a možná by to fungovalo líp. Asi takoví jsme.

Na to nemá smysl naříkat, ale je to zajímavé, protože na začátku zmíněný pohled zvenčí (a trochu z východu) nemůže být úplně pomýlený. Co se stalo? Ztratili Češi za třicet let svou noblesu? Ale proč by se to, z celé střední Evropy, mělo stát zrovna jim, to nedává smysl. Možná to znamená, že jsou to pořád nadprůměrně jemní, milí a vstřícní lidé, jenom ten průměr šel celý dolů.