Očekávalo se ode mě, že budou padat ikony jako třeba Václav Moravec, říká v rozhovoru ředitel ČT Souček
S generálním ředitelem České televize o vydírání, výhružných SMS, atmosféře na Kavčích horách a o tom, jestli příští týden odstoupí
Vypadá to, že příští týden skončíte. Víte o tom?
Neberu to tak. Vnímám informace, které kolují ve veřejném prostoru. A ta situace dost ostře kontrastuje s životem televize. Většinou generální ředitel končí ve chvíli, kdy ten podnik nefunguje a kdy má špatné výsledky. My jsme na tom tak, že se po roce a půl mého mandátu podařilo prosadit zvýšení poplatků pro Českou televizi, máme za sebou úspěšný rok 2024 i první kvartál letošního roku, kdy byla Česká televize opět lídrem zdejšího audiovizuálního trhu. Odvolávání je krok, který by měl mít za sebou nějaké argumenty, a já ty racionální argumenty na stole nevidím. Ale třeba se je dozvím 6. května na jednání rady.
Podařilo se vám spojit obě části rady, tu, která je k vám kritická už dlouho, i tu, která stála při vás. Pro tu první jste dlouhodobě v podezření, že jdete na ruku jiným zájmům, než jsou zájmy diváka a České televize. Ta druhá část kolem radního Pavla Matochy se teď s nespokojeností k vaší práci přidala. Jak si to vysvětlujete? Slíbil jste jim kvůli hlasům při vaší volbě něco, co jste nesplnil?


Nebylo nic takového. Já jsem všem, kteří chtěli slyšet, s čím jdu do kandidatury na generálního ředitele, řekl, že do toho jdu s tím, že chci, aby televize především pískala rovinu. Ale vy správně pojmenováváte to, že od samého začátku jsem v nějakém podezření, to je pravda. Nerad bych, aby to vypadalo jako fňukání, ale musím říct, že můj předchůdce Petr Dvořák udělal něco, co se nedělá. Od okamžiku mého zvolení dost často mediálně moji volbu komentoval, do toho se začali přidávat lidé, kteří mají většinou rychle hotový názor a vždy je radikální, jako jsou bývalí členové Rady České televize, Zdeněk Šarapatka nebo René Kühn. Takže se podařilo vyvolat atmosféru jistého podezření, co za tím mým zvolením je. A dodneška nevím, proč se tohle neustále táhne. Před pár dny jsem tady seděl s lidmi ze zpravodajství a publicistiky a od šéfredaktora Michala Kubala zaznívalo, že v žádném případě do divize zpravodajství a publicistiky žádné tlaky a vydírání nedolehly. To je to nejdůležitější. To, že jsem odstínil tlaky od televize, považuju za klíčovou roli generálního ředitele. Takže to moje mediální spojování s nějakými jakoby vnějšími tlaky, ať už komerčními, nebo politickými, cokoli si pod tím kdo představí, se nenaplnilo. Už minulý týden jsem informaci o tlacích zveřejnil.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















