Proč umírá ČSSD
Čím víc Milan Chovanec straší, tím víc se raduje ANO a Okamura
Sociální demokraté na tom nejsou vůbec dobře. Klesají jim preference a zdá se, že dolní hranice pro ně neexistuje. Čím to je? Vždyť Česko ještě nemělo levicovější vládu, navíc rostou důchody i platy státních zaměstnanců, klesá nezaměstnanost. Za takové situace by se ČSSD měla topit v přízni voličů. Jistě, je tu Andrej Babiš, král marketingu podporovaný svými médii. Ale ani to nevysvětluje takový pád. Co za tím tedy je? Milan Chovanec.
Ministr vnitra chce vypadat jako kovboj, kterému neunikne ani myš. Fotí se s puškou v ruce, chodí na zátahy policie, slibuje nulovou migraci a pořád straší. Myslí si, že tím osloví voliče, kteří touží po populismu. Ale takhle to nefunguje.
Sociální demokracie je tradiční strana. Lidem, ke kterým patří i autor těchto řádek, to sice vhání slzy dojetí do očí, ale pro stále větší část společnosti je to mínus. Voliči, kterým se líbí populismus, chtějí tradiční populismus. A ten sociální demokraté nemohou v plné míře nabídnout, protože pak už by nebyli sociálními demokraty. Čím více tedy Chovanec straší, tím víc se radují v ANO či u Okamury.
Před pár týdny jsem v Německu mluvil s lidmi z CDU a ptal se, jak je možné, že najednou jejich strana začala tak jasně vyhrávat regionální volby. Řekli mi, že nejhorších výsledků dosahovali ve chvíli, kdy zkusili přebírat rétoriku populistické AfD. Tím ji legitimizovali a lidé šli raději za „originálem“. Když se CDU vrátila ke svým tradičním hodnotám, začala zase s přehledem vyhrávat.
Nemusí to fungovat vždy, ale čitelnost je největší přednost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
