Svět, který přichází o Knihovnu Václava Havla

Může se to zdát symbolické, v době, kdy se zřejmě nejvíce vzdalujeme od idejí Václava Havla, končí instituce, která měla ony ideje držet v obecném povědomí. Po rušných týdnech, kdy se ukázalo, že s novým ředitelem Tomášem Sedláčkem nejsou schopni spolupracovat zaměstnanci ani většina správní rady, takže se z projektu stáhli, oznámila odchod z Knihovny Václava Havla i Dagmar Havlová. Fakticky to znamená konec instituce, byť poslední člen rady ve funkci David Dušek doufá v zázrak a udržení alespoň nějakých částí knihovny. Nezdá se to ale moc pravděpodobné. Svět se bude točit i bez Knihovny Václava Havla, ale v tom obíhání kolem Slunce budeme o trochu osamělejší.

Menšinový hlas

Česku vládnou strany, které se tváří, že hodnoty neexistují a cynismus a škleb jsou náš národní program. Politika se nedělá primárně proto, že je správná, ale protože přináší lajky na sociálních sítích a úspěch ve volbách. Představitelé stran nechtějí vést, protože to znamená jít někdy i proti veřejnému mínění a zkoušet ho přesvědčit, že se mýlí, a raději se nechávají unášet proudem momentálních nálad ve společnosti.

Na Václavu Havlovi si každý bude hledat nějakou jinou přednost, inspiraci. Pro mě je to schopnost a ochota říkat i to, co se většině nelíbí. Politici nás nemají vychovávat, ale svým jednáním, vystupováním či názory nás nepochybně formují.